Poslední dny na psychiatrii uběhly tak nějak stejně jako všechny před nimi, jen ta depotní injekce se začíná ozývat jinou silou. Cítím, jak mě to táhne dolů… únava je příšerná, hutná, jako by mi někdo přivázal závaží na celé tělo. Vím, že to bude chvíli trvat, než se to srovná a já zase začnu normálně fungovat, ale teď… teď je...
Skupinovka byla zvláštní. Každý tam nesl svůj příběh, většinou těžký, trochu rozbitý. Chvílemi mě to stáhlo zpátky do minulosti, ale ustála jsem to. V klidu. Jako bych už konečně věděla, kde mám svoje hranice.
Pokoj je teď plný. Dvě ženy, přibližně v mém věku, jedna o něco starší. Nejsou špatné, nejsou ani bláznivé, jen… mi prostě nesedly. Možná je to spíš o mně — někdy mám pocit, že mi vlastně nesedne nikdo. A tady v nemocnici si člověk nevybírá, na psychiatrii už vůbec ne.
Dnes jsou Velikonoce. U nás se neslaví — jen výletem. Děti byly s Jirkou ve Skalka parku a já… já jsem si svůj "výlet" odžila tady, na psychině. Upřímně, tak nudný den jsem tu snad ještě neměla. Všechno se táhlo, jako by čas zapomněl běžet. Až odpoledne se to trochu zlomilo, když za mnou přišel Jirka. Na chvíli to působilo,...
Je pět ráno. Neděle, která sama o sobě nic neslibuje, jen tiše leží přede mnou. Nespím od dvou — asi jsem ten spánek přecenila. Tělo se probudilo dřív než hlava.
Dnes konečně sedím pohodlně u stolu, v tichém pokoji, a mám chvíli jen pro sebe. Je to poprvé za celý den, kdy cítím, že se můžu opravdu soustředit. Léky ve mně pořád tvoří nějaký zvláštní koktejl — raději ani nechci vědět jaký. Jen vím, že po nich přichází otupělost a tlak 50/70, ze kterého se celá třesu.
Mohlo by se zdát, že mám o čem psát, ale pobyt na psychiatrii je vlastně zvláštně jednotvárný. Budím se kolem šesté, tělo ještě napůl v noci, hlava unavená. V sedm si sednu na balkon s kávou a cigaretou a na chvíli mám pocit, že svět stojí.
Je ráno a první noc po včerejším přijetí mám za sebou. Na tabuli jsem napsaná na nějakou ranní aktivitu, ale nějakým záhadným způsobem jim tam nechybím. A možná je to tak dobře. Nevylezu z pokoje, necítím se na žádné "bláznovství".