Má autobiografická výpověď, kdy jsem přežila to, co systém raději nevidí: domácí násilí, ústavy, závislosti, sexuální zneužívání, ztrátu důstojnosti. Můj příběh není vzpomínka. Je to rozhraní mezi minulostí, která bolí, a přítomností, která se rozhodla žít. Jazyk bolesti se v této knize měním v jazyk odhodlání - bez patosu, bez omluv. Jen hlas, který už nelze umlčet. 

Tohle není jen druhý díl. Tohle je další dech. Nepíšu kapitoly. Píšu stavy. Zápisy z dní, kdy mi život přepadl do chaosu. A já ho přesto držela. Vztahy, které bolely. Děti, které mi připomněly, že i v temnotě může být světlo. Pády, které mě naučily poznat, kdy už opravdu ležím. A diagnóza, která nebyla koncem. Ale jménem pro to, co jsem dávno cítila.  

Rukopis je předán nakladateli

* vizuál obálky je pouze návrhem 

Zdravotní sestra Ema pracuje v psychiatrickém ústavu během nacistického programu Aktion T4. Postupně odhaluje, že pacienti nejsou převáženi za péčí, ale na smrt. V prostředí lékařských experimentů si začne vést deník – tichý odpor proti systému, který rozhoduje o životě podle diagnóz a značek. Fikce založená na skutečných událostech. O etice, paměti a odvaze psát, když už nelze mlčet.

Rukopis je předán nakladateli

* vizuál obálky je pouze návrhem  

Klára pracuje v archivu krajského soudu, kde se mezi zaprášenými spisy snaží žít život bez minulosti. Jeden dokument ji ale vrátí k tomu, co celý život potlačovala a s každou další stránkou se hranice mezi spravedlností a pomstou začíná rozpadat.

Když se její svět začne měnit, Klára zjišťuje, že nebezpečí nemusí přicházet jen z minulosti. Někdy stojí blíž, než si dokáže připustit.

Rukopis je předán nakladateli

* vizuál obálky je pouze návrhem