Stý pátý zápis do deníčku

Všude dobře, doma nejlíp

Mám pár dnů po dovolené a konečně jsem se dostala k psaní. Čekala jsem, že se vrátím odpočatá a budu mít chuť něco dělat, ale místo toho jsem po příjezdu zase zapadla do práce, praní a všech běžných povinností.

Je zvláštní, jak rychle člověk zapomene na klid, který měl ještě před pár dny. Na dovolené jsem nemusela pořád něco řešit. Tady doma se všechno rozjelo nanovo a já měla během chvíle pocit, že jsem vlastně nikde nebyla.

Jsem trochu zpomalená a možná i unavenější, než jsem čekala. Moře mi připomnělo, že se dá na chvíli vystoupit z toho každodenního kolotoče, ale doma se do něj člověk vrátí skoro okamžitě.

Přesto jsem ráda, že jsem zpátky. Chyběl mi tenhle byt, známé zvuky i moje obyčejné dny. Dokonce i ten stereotyp, který mě po návratu tak rychle semlel.

Možná právě proto se tu cítím dobře. Vím, co mě čeká. Práce, domácnost, psaní a všechno ostatní. Není to nijak vzrušující, ale je to moje. A možná právě to teď potřebuju.

Konečně jsem si dnes sedla k počítači a začala zase psát. Uvidím, jak mi to půjde. Hlavně jsem ráda, že jsem se k tomu zase dostala.