Devadesátý pátý zápis do deníčku

Neutrální stav

Poslední týdny jsem měla asi nejdelší pauzu, kdy jsem nenapsala ani řádek — do deníku ani do knih. Od návratu z nemocnice se pomalu vracím do běžného života, ale pořád úplně nevím, co se se mnou děje. Většinu dní jen projdu s tím nejnutnějším a všechno ostatní odkládám na jindy. Zase se uzavírám doma a cítím, že to není dobré.

Snažím se z toho dostat. Víkendy trávím, pokud to jde, aktivně s rodinou. Zkouším si dělat plány, ale zatím se mi spíš rozpadají pod rukama. Nejsem ani v depresi, ani v manii — jsem někde mezi. A v tomhle prostoru se zatím neumím úplně pohybovat.

Přesto mám v sobě odhodlání se to naučit. Možná je to právě ten neutrální stav, který je u bipolárky správný, jen je pro mě nový. Už víc než měsíc se v tom plácám a znovu se učím poznávat samu sebe v jiném rozpoložení, než jaké jsem znala doteď.

Ale není to všechno jen těžké. Moje první kniha šla do tisku a už je k objednání ve většině knihkupectví. Vidím, že jsem to přes všechno dokázala. Teď mám před sebou přepis další knihy, která by mohla vyjít, a pomalu v sobě začínám vidět i světlo. Jde to pomalu, ale jde to.