Devadesátý osmý zápis do deníčku

Čekání

Tak ráda bych psala, ale pořád mi přijde, že je to dokola. Jenže když se nad tím zamyslím, většina lidí to má stejně. Do práce, z práce, nic moc extra, a možná jen víkend přinese malou změnu. Pak je těžké psát o něčem, když se vlastně nic závratného neděje.

A u mě se teď neděje nic moc, kromě čekání na vydání knihy. Už jen devět dní. Když jsem ji psala, byl to proces léčení. Byla jsem hrdá, že jsem to dokázala dotáhnout. Pak přišlo dlouhé čekání na vyjádření nakladatelství, jestli můj rukopis vůbec vezmou. A povedlo se. Začal rok úprav, ladění, příprav. Rok, během kterého jsem si stokrát řekla, jestli jsem udělala dobře. Jestli jsem měla svou osobní zpověď pustit ven.

A tak jen čekám. Kniha je hotová, připravená, a já jsem s tím v souladu. Udělala jsem, co jsem měla a zbytek nechávám plynout.