Sedmdesátý první zápis do deníčku
Mé předsevzetí
Starý rok je konečně za mnou. Zavřela jsem za ním dveře tak tiše, jak jen to šlo, a přesto jsem cítila, jak se mi ulevilo. Nechci se k němu vracet — minulost stejně nepřepíšu, ani kdybych se na hlavu stavěla. A že tam bylo chyb. Tolik chyb, že by z nich šla postavit menší rozhledna. Ale bylo tam i dobré. A všechno to hezké i to nepříjemné jsem si poctivě zapisovala do svých deníčků. Do dnešního dne jich je sedmdesát, od loňského července. Sedmdesát malých svědectví o tom, že jsem pořád tady, že žiju, že se učím, padám a zvedám.
A dnešním, sedmdesátým prvním zápisem otevírám nový rok. Rok, který mi hned prvního ledna přinesl bolest zad jako uvítací dárek. Ale taky pár uvědomění, která jsem už dlouho odkládala: že musím víc chodit ven, víc číst, víc psát, chodit spát jako člověk… a hlavně nežrat v noci. Klasická novoroční předsevzetí, že. Ale když už je mám, tak si je sem zapíšu, ať mě pak nemůžu obelhat.
A protože jsem člověk systematický (alespoň dneska dopoledne), rozepíšu si je:
Chodit ven – denně, za každého počasí. I kdyby jen obejít barák a pozdravit popelnice.
Víc číst – každý večer před spaním. A občas se ukázat v knihovně.
Víc psát – dopoledne, jako pracovní dobu. Ne podle nálady, protože ta je nevychovaná a chodí si, jak chce.
Chodit pravidelně spát – v deset v posteli, s knížkou. Bez mobilu, bez výmluv.
Nežrat v noci – jíst normálně přes den, jako dospělý člověk, ne jako netopýr s přístupem k lednici.
Na papíře to vypadá normálně a splnitelně. Ale když na to koukám déle než tři vteřiny, začíná to připomínat výstup na Everest v pantoflích. Už teď mi v hlavě šrotuje červ: "Máš v háji záda, nikam nepůjdeš, odpočívej, vždyť je leden…" Mozek je vynálezce výmluv roku, to se mu musí nechat.
Ale mám na to celý rok. Nemusím všechno zvládnout hned teď, v prvních dnech, kdy se člověk sotva rozkouká. Zdraví mám jen jedno a silná vůle… no, o té tvrdím, že jsem si ji vyčerpala už někdy dávno. Takže další výmluva připravena, pěkně to začíná.
Ale! Dnes jsem splnila bod "víc psát dopoledne". A včera jsem splnila "nežrat v noci". To jsou dva malé krůčky. A z malých krůčků se skládá celý rok.
Tím dnešní zápis uzavírám. A všem čtenářům přeji krásný nový rok. Pokud jste si taky dali nějaká předsevzetí, držím vám palce. Plňte je po malých, směšných, ale vytrvalých krůčcích. Je to běh na rok, ne sprint na první tři dny.