Sedmdesátý druhý zápis do deníčku

Je tam

Na chvíli, kdy vyjde ediční plán nakladatelství Arga, jsem se těšila jako malé dítě na dárky. Už v prosinci jsem na jejich web lezla skoro denně — jen tak, nenápadně, jako by se snad plán mohl objevit dřív, kdybych na něj dostatečně intenzivně myslela. Nakonec jsem sebrala odvahu a napsala jim. Kdy to bude? Kdy představí knihy na první polovinu roku?

Odpověď mě trochu zchladila. Až začátkem ledna. Další dny čekání, které se táhly jak žvýkačka nalepená na podrážce. Ale přežila jsem je.

A pak to přišlo. Den D. Otevřela jsem jejich stránky a tam — moje fotka. Nelíbí se mi, samozřejmě že ne, to by bylo až moc jednoduché. Ale to hlavní bylo jinde: moje kniha je v edičním plánu. Opravdu tam je. Černé na bílém.

Samozřejmě jsem to musela hned poslat na Facebook. Jak bych nemohla. Já to dokázala. Napsala jsem ji. A za chvíli ji budu držet v ruce, jako něco skutečného, hmatatelného, co už není jen soubor v počítači a moje noční pochybnosti.

Teď mě čeká další kolo čekání — tentokrát na přesný termín vydání. A doufám, že se nic neposune, nezadrhne, neprotáhne. Ale i kdyby… dnešek mi už nikdo nevezme.

Tohle jsem si do deníku prostě zapsat musela. Je to skvělý pocit. A jsem ráda, že tentokrát nesdílím jen své depky nebo mánie, ale i pořádnou radost.