Šedesátý třetí zápis do deníčku

Bez radosti

Nevím, co se to se mnou zase děje. Psala jsem o prokrastinaci, snažila se ji porazit, ale nedaří se mi. Umyla jsem pár skříněk v kuchyni a úplně mě to složilo. Ne fyzicky, ale psychicky.

Aspoň jsem neprokrastinovala ve psaní – konečně jsem dopsala svou další knihu. Zatím ji nechám uloženou v šuplíku. Jenže radost z dokončené práce nepřichází. Skřínky nejsou ulepené, kniha je dopsaná, ale moje pocity zůstávají na bodu mrazu. Vím, že to není deprese, spíš nějaký typ vyhoření. 

A nepromítá se to jen do práce. I s Jirkou je to znát. Ze soboty na neděli jsme byli spolu sami dva u něj – procházka, večeře venku, intimnosti. Všechno vypadalo slibně, ale já byla bez zájmu. V hlavě mi hučí otázky: čím to je, co se děje a hlavně kdy to přejde.

Ale snažím se být pozitivní. I když radost nepřichází zůstává mi vědomí, že jsem aspoň něco zvládla. Že i bez jiskry se dá kráčet dál.