Padesátý zápis do deníčku

Jsem tu

Nespavost pokračuje. Už to není stav. Je to prostor. Je to režim. Je to já.

Jsem zoufalá. Ale ne dramaticky. Spíš jako vymazaná. Vymeteno. V hlavě. V těle. V čase.

Pocity žádné. Ani smutek. Ani vztek. Ani strach. Jen prázdno. Ale ne klidné. Spíš jako chodba bez dveří.

Mozek neběží. Tělo neodpočívá. Jen bdím. Bez důvodu. Bez směru. Bez tvaru.

Nechci psát úvahu. Nechci hledat obraz. Nechci tvořit. Chci jen být. Ale ani to nejde.

Jen zápis. Jen slovo. Jen důkaz, že jsem tu. Bez pohnutí.