Padesátý první zápis do deníčku

Píšu dokud to jde

Konečně jsem se vyspala. Úleva, kterou nelze vysvětlit. Kdo to nezažil, nepochopí. Pracovala jsem dnem i nocí na Černém andělovi. Zaseknutá v hypermanii, ale snad vzniká něco dobrého. Jsem ráda, že můžu psát – i když mi za chvíli odejdou ruce i záda.

Jsem tak ponořená do příběhu, že momentálně ani není co zapsat. Žiju teď jen tvorbou.

O víkendu jsme oslavili narozeniny syna. Společně. Jako rodina. A s Jirkou… vztah se nám každým víkendem prohlubuje.

Nic dramatického se teď neděje. Ale bojím se dalšího pádu. S bipolárkou je nevyhnutelný.

Tak si držím palce. Ať se mi podaří dopsat třetí knihu. A pak – depko, sežer si mě. Ale jen na chvilku.