Měsíc s deníčky

Dvacet výdechů

Je to měsíc, co denně píšu své deníky. Pro sebe. Pro vás. Pro všechny, kdo chtějí číst mezi řádky.

Každý zápis vznikl jako výdech. Jako potřeba dát ven to, co se děje uvnitř. A dnes jsem se rozhodla udělat souhrn. Souhrn dvaceti deníčků. Dvaceti dní, kdy jsem psala o tom, co bylo. Jak bylo. Jak je. A možná i o tom, jak bude.

Každý deník má svůj vlastní tón, náladu, otisk. A tady je malý průvodce — dvacet krátkých zastavení, které vás mohou pozvat k přečtení celých zápisů. Každý deník je upřímný. Pro vás. Pro každého, kdo hledá naději, souvislost nebo jen tichý souhlas se sebou samým. Děkuji, že jste tu. Že čtete. Že cítíte.

1. Když samota nespí

Samota, která neodchází ani v přítomnosti druhých. Nemoc, která dýchá pod kůží. A přesto — čtyři děti, svět, který je krásný. Výdech, ne příběh.

2. Sama, ale srdce stále mluví

Večer plný ozvěn z ulice, ale uvnitř ticho. Touha být víc než jen máma. Touha být ženou, která má hlas.

3. Rozhovor s bratrem

Poprvé jsme si opravdu promluvili. Slova, která hřejí. Slzy, které léčí. A přesto — sestra se vzdaluje. Bojí se mé knihy. Bojí se pravdy.

4. Naučila jsem se přežívat. Teď se učím žít

Psaní jako způsob dýchání. Přežít umím. Ale žít? To je nová výzva. A já ji přijímám.

5. Když už nebouří

Ticho, které není klidem. Slzy bez omluvy. Hudba jako záchrana. Ale nakonec zůstává jen já. Unavená. Rozbitá. A přesto píšu.

6. Volně dýchám, když nikdo nic nechce

Děti pryč, byt dýchá jinak. Seznamka, schůzka, zrcadlo mlčí. A já slyším poprvé po dlouhé době jen sebe.

7. Dnes se něco dobře porouchalo, děkuji vám!

Web spadl. Kvůli zájmu. Kvůli vám. A já děkuji. Za podporu. Za důvěru. Za to, že moje slova mají smysl.

8. Jsem na dovolené :-)

Krátká pauza. Ale i ta má své kouzlo. Deníčky se rozjedou po návratu. Mezitím — krásné léto všem.

9. Mallorca mezi světlem a stínem

Dovolená jako boj. Tělo na pláži, duše doma. Ale byla jsem tam. S nimi. S mořem. S hudbou. A to je dar.

10. Telefobie a cesta k sobě

Jeden telefonát. Pro mě obrovský krok. Překonání strachu. A otázka: co mi dává smysl? Odpověď je jasná.

11. Online seznamování na vlastní kůži

Seznamky, schůzky, zklamání. Ale i naděje. Touha po spojenci, ne po hře. Autenticita jako vzácnost.

12. Sedmnáctiletá bublina

Třetí schůzka. Michal. Smích, tanec, ticho. A otázka: dovolím si doufat? Touha milovat je silná. Ale bublina minulosti stále drží.

13. Čekám na odpověď

Bolí ticho. Bolí mlčení. Kniha rozvířila prach. A já už nechci být vyloučená z vlastního příběhu. Píšu. Tvořím prostor, kde se bolest mění v sílu.

14. A přitom by stačilo tak málo

Lidé se přestali ptát. Začali soudit. Ale já věřím v uzdravení. V sílu pravdy. V příběh, který pomáhá.

15. Pomalu. S respektem. Znovu.

Návrat k bývalému muži. Ne z nutnosti. Ale z poznání. Láska, která není dokonalá — ale je opravdová.

16. Říkají mi, že jsem rozmazlený spratek

Vzpomínky. Nálepky. Slova, která bolí. Ale já se ptám: kdo má právo rozhodnout? Dětství nebylo rozmazlené. Bylo těžké.

17. Světlo v chaosu

Kniha tvoří chaos. Ale i světlo. Psaní jako záchrana. Jako hlas pro ty, kteří byli umlčeni. A já? Už se nevzdám.

18. Živote už dost!

Emoční jedení. Ne z hladu. Z bolesti. Z prázdnoty. Ale i to je součást cesty. Možná začátek pochopení.

19. Když se nic nechce

Nechce se mi vstát. Nechce se mi být. Ale i to je v pořádku. Ticho jako signál. Pauza jako síla.

20. Pořádek doma. Pořádek v hlavě.

Úklid jako tanec. Byt se narovnal. Myšlenky se usadily. A vztah? Možná nový začátek. Ne ze zvyku. Ale z poznání.