Má cesta k psaní
Nepsala jsem svůj první rukopis jako spisovatelka. Psala jsem ho jako žena, která přežila.
Dlouho jsem si myslela, že stačí mlčet. Že když nedám bolest do slov, přestane mít tvar. Ale ona začala růst ve stínech, proměňovala se v tělesný otisk, v sevření, v noci, které neodcházely. A tak jednoho dne, nevím přesně kdy, jsem si sedla. Bez plánu. Bez ambice. Jen s potřebou napsat větu, která mě přestane bolet. Nepovedlo se. Ale napsala jsem další. A pak další. Vznikl rukopis, který neměl mít tvar knihy, jen měl být mostem mezi mnou a světem, do kterého jsem se nechtěla vracet beze slov.
Kniha "Můžu být zničená. Ale ne poražená!" nevznikla jako projekt, ale jako záchrana. Jako zápis přežitého, které se nedá shrnout do diagnózy ani do příběhu. Je to text o tom, co trauma udělá s hlasem, s jazykem, s tělem, když se dlouho nenajde nikdo, kdo by naslouchal.
Neobsahuje kapitoly ve smyslu děje. Obsahuje fragmenty. Věty. Poznámky ze dna i z povrchu. Je to zápis ženy, která už nechtěla jen přežívat. A která zjistila, že psaní je jediný způsob, jak se neztratit sama sobě. Nevznikala lehce. Psala jsem ji ve chvílích, kdy se psát nedalo. A právě proto působí tak, jak má — ne jako literatura, ale jako život. Obnažený, tichý, pravdivý.
Proč by ji někdo měl číst? Možná proto, že bolest se nás všech dotýká různě, ale její jazyk je překvapivě podobný. Možná proto, že někdo potřebuje vědět, že není sám ve vzpomínkách, které zabolí i po letech. Možná proto, že i vy jste někdy řekli: "Přežil/a jsem. Ale chci být slyšen/a." Tahle kniha neposkytuje návody. Nenabízí řešení. Nabízí prostor. Pro zastavení. Pro dýchání. Pro uznání toho, co bolelo, a už nemusí být schované.
Týdenní zápisky života, který není jen minulostí
Každý týden tady najdete zápis. Někdy bude o mně. Někdy o chvíli, která přišla nečekaně. Někdy o vzpomínce, která se ozvala z ticha. Jde o přítomnost, která se stává textem. O hlas, který už nechce být sešněrován formátem ani očekáváním. Ovšem to, co tvoří celý obraz, vzniká jinde, kde slova nezapadnou mezi jiné. Mají své místo.
Celé texty, myšlenky i ticho najdeš tady: Herohero-můj živý prostor
Nepíšu jen pro čtenáře. Píšu pro ty, kdo cítí. Kdo přežili. Kdo hledají. Tahle kniha je hlasem, který dlouho mlčel. A teď se rozhodl mluvit.