Devadesátý první zápis do deníčku

Den pátý

Dnes jsou Velikonoce. U nás se neslaví — jen výletem. Děti byly s Jirkou ve Skalka parku a já… já jsem si svůj "výlet" odžila tady, na psychině. Upřímně, tak nudný den jsem tu snad ještě neměla. Všechno se táhlo, jako by čas zapomněl běžet. Až odpoledne se to trochu zlomilo, když za mnou přišel Jirka. Na chvíli to působilo, jako by se svět venku zase přiblížil.

Zítra konečně začne normální režim. Přibudou nové příjmy, možná i nová spolubydlící. Trochu doufám, že mě to vytrhne z téhle ospalé mlhy, protože inspiraci nemám vůbec žádnou. V podstatě jen spím — den, noc, pořád dokola. A přesto vidím v grafech, že i tyhle moje unavené, obyčejné řádky čte čím dál víc lidí. Je to zvláštní pocit… hezký. Vážím si toho, i když to celé píšu, abych ze sebe dostala to, co ve mně zůstává.

Dnešní velikonoční deníček tím končí. Jdu si dát poslední cigaretu před večerkou a pak zase spát. Možná zítra bude o trochu živější den.